Všem bezradným, netrpělivým a zoufalým hledačům věnuji tento metodický návod, kterak napravit svět od základů.
1. Pozornost. První krok, který není možné přeskočit. Naučte se být pozorní. Pokaždé, když vaše mysl začne zmateně vyvádět, opakujte si POZORNOST POZORNOST POZORNOST. Nevypínejte se před TV ani si nečistěte hlavu po krčmách. Jděte na procházku. A nemusí to být ani do lesa. I ve městech jsou zajímavá místa. Vězte, že celý život chodíte kolem svého osudového štěstí, máte ho na dosah ruky, jen o něm nevíte. Byli jste totiž nepozorní. Pociťujete-li touhu měnit svět a chcete-li s tím něco udělat, musíte znát směr. Trénujte tuto schopnost od probuzení do usnutí.
2. Nezapomínejte na dobro, neupřednostňujte zlo. I když relativisté tvrdí, že dualismus neexistuje, ve skutečnosti tyto dvě metody výkladu jsoucna nestojí v opozici ani se nevylučují. Jsou na sobě závislé a doplňují se. Dobrem je, co posiluje, prospívá, podporuje, ochraňuje, miluje apod. Zlem opak. Relativní je směr pohledu na věc. Ať už se pozorovatel dívá odkudkoliv, bude černá a bílá existovat, jen pokaždé jinak. Proč je třeba tolika filosofie? Lidé totiž mívají zhusta pocit, že se jim dějí samé špatné věci. Těch dobrých nebývá příliš. Jenomže dobro je přítomno pokaždé, pokud je přítomno zlo. Je tam a vždy bylo, jen jsme se rozhodli vidět pouze temnou polovinu. Učte se souladu.
3. Proč mám pořád něco dělat se sebou? To "oni" jsou pitomci, "je" musím změnit! Učte se pokoře.
4. Fajn. Od rozbřesku do soumraku nasávám esence bytí všemi póry těla, kráčím uvědoměle ulicemi v harmonii jin a jang a nešlapu po mravencích na chodníku. Jak tím ale změním svět? Učte se moudrosti. Jak od lidí, tak především i od všeho ostatního. Nestačí hovořit s osvícenci a číst jejich knihy. Na každého člověka čeká jeho vlastní soubor poznání. Moudrost pak neznamená pouze vědět, ale žít podle toho. Odvážit se být sebou samým.
5. Dostal jsem se až sem, je mi docela dobře. Tedy až do okamžiku, kdy ti "ostatní" naruší moji nirvánu. Svět kolem však běží stále po staru. Mám si najít klidné místo, kde bych prožil svůj osamocený mír? Samota vlastně neexistuje. Respektive jde o stav mysli. Každá bytost má vazby na prostředí. To jen selhala naše schopnost pozornosti viz. bod 1. Krom toho není nic natolik malé a bezvýznamné, aby to za pozornost nestálo viz. bod 2. K tomu je dále třeba rozvíjet solidaritu ke slabším viz. bod 3 a nakonec jednat ve prospěch nejenom svůj, ale předvídat vše, co svým chováním způsobím viz. bod 4. Tak dojde jedinec do stavu sounáležitosti s na pohled nesourodou většinou.
6. Svět zůstává stejný, ale přesto je jiný. Právě jste nalezli přítele. A bude jich víc. Dost na celý lidský život. Dost k tomu, aby jste změnili celičký svět.
