Sběr divokých bylin
Proč si s tím lámat hlavu, studovat herbáře a klíče k určování rostlin a plahočit se po mezích, když máme všechno hezky po ruce ve voňavém obchůdku s líbeznou prodavačkou? Popíšu v krátkosti několik důvodů:
V první řadě je více než žádoucí v dnešní sedavé době zvednout rozměklý zadek a udělat si hezkou procházku v přírodě. Za druhé vím, co jsem si opravdu nasbíral a kdy a také mám jistotu, že bylinky neobsahují nežádoucí přísady - vajgly, kamínky, drť pro zvýšení objemu a podobně. S tím souvisí třetí důvod - vím, že byliny nerostly u silnice, chemické továrny někde v Číně nebo dokonce, že pěstitel nepoužil při velkoplošném hospodaření jedovaté látky záměrně. Takové informace na sexy pytlíčku z obchodu nenajdete.
Motivaci bychom tedy měli. Takže jak na to:
Před samotným sběrem doporučuji opatřit si fungující sušičku bylin, hub a ovoce. Novinový papír na radiátoru lze sice také použít, přesto raději nešetřete. Předejdete plesnivění sběru, usazování prachu a sušení bude rychlé.
Byliny se sbírají za sucha právě kvůli prevenci plesnivění. Krom toho třeba u květů máme výhodu, že tyto jsou za slunného odpoledne krásně rozvinuté a voní pylem a nektarem.
Velmi důležité je sběrné stanoviště. Každá rostlina obsahuje pouze takové účinné látky, které vstřebala ze svého okolí. Proto je dobré předem nastudovat, jaké prostředí je pro tu či onu bylinku ideální.
Dalším důležitým faktorem je zralost. Tuto informaci najdeme v herbáři. Nezralé nebo naopak přestárlé rostliny ztrácejí své blahodárné účinky, nezřídka až na nulu.
Nezbytné minimum znalostí bychom měli za sebou. Takže jdeme na to! Nejlépe asi celý postup vysvětlím na konkrétním příkladu.
Od jara do časného léta kvete Bez černý. Splést se dá pouze s Bezem červeným, který kvete a dozrává dříve. Rozlišit je však není žádná věda a tak popadni košík (snad nemusím zdůrazňovat, že igelitku ne) a hurá do lesa.
Bez je keř průměrného až vyššího vzrůstu s bohatými květy. Košík se brzy naplní. Obvykle však květy vyrůstají nahoře mimo dosah průměrně vzrostlého sběrače. To vede mnohé neurvalce k lámání větví či celých rostlin. Když někoho takového při svých toulkách potkáte, bez odkladu jej propleskejte, neboť mu tím uděláte dobrou službu. Získat bezové květy jde samozřejmě i šetrně. Postačí k tomu lískový prut s háčkem, jímž si větev přitáhnete a po sběru uvolníte do původní polohy.
Bezové květy jsou v plné síle po ne příliš dlouhou dobu. Již krátce po rozvinutí začínají osychat a opadávají. Tato rostlina má však výhodu, že roste na mnoha různých stanovištích. Když bzí odkvétá na otevřených prostranstvích, v lese, pod korunami stromů, teprve začíná. Někdy dochází i k tomu, že tentýž keř rozkvétá hned dvakrát. To se stane zpravidla tenkrát, když přichází předčasné jaro, po něm se prudce ochladí, načež po několika následujících týdnech přichází jaro pravé.
Ani se sušením nebývají problémy. Květ schne rychle. Jen si dejte pozor na mšice, které na rostlinu vysazují mravenci.
Správně vysušená bylina se musí mezi prsty zlomit, nikoliv však drolit. Abych tento stav uchoval přes zimu, natlačím sušeninu do vzduchotěsných nádob. Nejspolehlivější a zároveň nejlevnější jsou obyčejné zavařovací sklenice, do kterých byliny nahusto napěchuji. Snažím se tím vytěsnit maximum vzduchu. Plastové nádobky ani pytlíky nedoporučuji. Mám špatné zkušenosti i s pytlíky papírovými, v nichž se bylinky běžně prodávají. Rostliny reagují se vzdušnou vlhkostí, oxidují a rychle ztratí své vlastnosti.
Sklenice s bylinami skladuji ve tmavé komoře za stabilní nízké teploty. Tedy nikoliv na poličce v kuchyni, kde bych se jimi mohl pochlubit před přáteli. Slunce a kolísavá teplota škodí podobně jako vzdušná vlhkost.
Trvanlivost sušených bylinek bývá v moudrých knihách udávána maximálně jeden rok. Mám však vyzkoušeno, že dobře uskladněné zavařovací sklenice uchovají svůj obsah prakticky po neomezenou dobu. Ne, že by to byl záměr, ale pokaždé některou zapomenu kdesi vzadu a když ji po letech objevím a otevřu, bylinky se rozvoní, jako bych je trhal včera.
Současná medicína nám nabízí nepřeberné množství rychle účinkujících léčiv. Spolknout tabletku a chvíli si počkat na snadné řešení se bohužel stalo normou. Jenomže k vyléčení příčiny onemocnění často nedochází. Na krátko zmizí jen příznaky. S bylinkami je to zdlouhavější. Nejlepších účinků lze dosáhnout preventivními čajovými kůrami. Výsledek však překvapí i ty nejzarputilejší škarohlídy. Výše popisovaný Černý bez jsem jako příklad nevybral náhodou. Je to velmi mocná přísada téměř do každé čajové směsi. Posiluje imunitu a brání mnoha skrytým nemocem v lidském organismu, aby propukly plnou silou.
Ovládnout základy bylinkaření rozhodně není nic složitého ani se nejedná o přežitek. Jde o mocný nástroj k uchování lidského zdraví. Podmínkou je však soustavnost a prevence. Bylinka nikoho nespasí, když po ní sáhne až v nouzi největší, hodině dvanácté. Rovněž se nespoléhej ani na takzvané "bylinné preparáty" vyráběné farmaceutickými firmami. Pamatuj, že výtažek domnělé účinné látky není tím, co uzdravuje. Bylina roste, dýchá, přijímá živiny, vláhu a slunce jako celek a jako celek posléze léčí. Tentýž druh rostliny nemá stejné účinky dané svým jménem, ale prostředím, povětrnostními vlivy a snad i příčinami, jaké nedokáže lidský rozum pochopit. Nebojím se napsat, že v bylinné léčbě je i cosi magického. Vždyť příroda už ze své podstaty kouzelná je.