Anti-ekonomika
Chování ekonomické znamená činnost „hospodárnou“, tedy takovou, která přináší prospěch, zisk či užitek ve smyslu jak soukromém, tak i obecném – veřejném. Anti-ekonomika stojí proti těmto snahám a to nejenom pasivně – plýtváním; ale současně i aktivně – záměrným znehodnocováním doposud trvajících hodnot. Netřeba se zdlouhavě rozepisovat, že od poloviny 20. století po dnes zažíváme ve většině zemí světa ničivé důsledky anti-ekonomiky. Známe je všichni docela dobře. Až tak dobře, že před hladomory, epidemiemi, pády bank, úplatnou politikou a tisíci dalšími zavíráme oči i uši. Naše jediná sebeobrana. Jak velmi se tento stav liší od ideálů svobody, pravdy, spravedlnosti, soucitu, sounáležitosti, zodpovědnosti... a lásky. Přesto všechno denno denně snášíme posměch od těch, jenž sami sebe nazývají ekonomy. Ekonomičtí vládcové i kněží těchto dní. Ministři všemocného boha růstu a spotřeby. Jsme klamáni, zastrašováni a zabíjeni ve jménu falešné ekonomiky. My... lidé. Praví dědicové Země. Sic druh plachých srdcí a unáhlených soudů, avšak vždy hledající naději, že ty nejkrásnější a nejtajnější sny jednou nastanou.
Stojí před námi hrozba pro lidstvo doposud nejstrašnější a to zánik všech práv a svobod, jež nás chrání před naprostým otroctvím. O nic menšího tu vskutku nejde a proto jsem se rozhodl napsat tento manifest. Abych zasadil naději a snad jednou viděl růst splněný sen o lepším světě.