Proč peníze vládnou
Je pro mě stále víc depresivní pozorovat po penězích toužící lidstvo, přičemž až přespříliš dobře vím, že naprostá většina pravou povahu peněz nezná. Není snadné o penězích cokoliv vysvětlovat, neboť záměrně je udržována spousta pověr a polopravd. Nejspíše hlavním omylem je doměnka, že peníze symbolizují nějakou skutečnou hodnotu. Není tomu tak a je jedno, hovoříme-li o fiat měně nebo o cenných kovech.
Peníze jakéhokoliv druhu neznamenají nic jiného, než důvěru. Nikdo neprodá své zboží za měnu, kterou považuje za bezcennou. Bankovka s jakkoliv svůdnou číslicí není nikdy více, než potištěný kousek papíru. Její hodnotu stanovují pouze účastníci obchodu tím, čemu právě věří. Většina obyvatel planety dnes věří finančním trhům a finančníkům. Obyčejný člověk nemá možnost ověřit si hodnotu svých peněz nějak objektivně. Vše závisí pouze na interpretaci takzvaných "odborníků", kteří sledují chování investorů na burzách, z čehož následně odvozují tu či onu tabulku. Problém je v tom, že chování investorů nemusí vůbec korespondovat s reálným stavem v hospodaření firem, států či jednotlivců. A právě proto je činnost investorů nazývána zcela výstižně spekulací.
Ono by nebylo až tak zle, pokud by platila určitá pravidla. Současný liberální kapitalismus však žádná pravidla neuznává. Někdy se sice musí některými zákony či nařízeními řídit, avšak vždy hledá principielně metody, jak omezení obejít. Cílem je profit a ten je i nejvyšším zákonem.
Důsledkem neregulovaného (ale i příliš regulovaného) trhu je zákonitá finanční krize. Ta nastává v okamžiku, kdy spekulace s astronomickými čísly, která nezastupují reálné hodnoty, ale dluhopisy (hypotéky, úvěry apod.), přesáhnou mez důvěry. Investoři již nejsou ochotní nadále půjčovat a to především proto, že si sami na svoje investice někde jinde vypůjčili. Jde o princip klasické pyramidové hry, která končí v okamžiku, kdy je vyčerpán potenciál nových hráčů. Celkem logicky se tedy nabízí otázka, komu to všechno vlastně prospěje.
V pyramidové hře je to jasné. Profitují pouze ti na vrcholu. V monetární hře vydělá kdokoliv, kdo svoje zisky včas promění za reálné hodnoty. Za fiktivní peníze mohou být tedy zkorumpvány vlády států, zprivatizivány veřejné služby nebo vytunelovány nerostné suroviny. Aby byl zisk maximální, je samozřejmě nezbytné rozhodovat o čase, místu a způsobu, kdy, kde a jak bublina splaskne. A tomuto zaměstnání se věnují nejmocnější bankéři světa.
Proč tedy peníze vládnou? Je to proto, že většina uživatelů peněz iracionálně věří v jejich hodnotu. Ono je velmi svůdné mít něco, zač si lze koupit téměř cokoliv. Je to i značně pohodlné. Peníze jsou zbožštěny na magickou sílu, která jakoby stála za veškerým pokrokem a blahobytem. Ovšem je tomu opravdu tak? Jsou peníze opravdu nutné k tomu, abychom měli co jíst, kde přespat či být jednoduše šťastní? Myslím, že všeho, po čem toužíme, lze dosáhnout bez peněz. Peníze nás ve skutečnosti naděje na lepší svět spolehlivě zbavují. Vím to já a vědí to i skuteční vlastníci peněz, kteří řídí jejich oběh. Všichni ti, kteří o pravé podstatě peněz nikdy nepřemýšleli, předávají postupně výsledky své práce, majetek, svá práva a svobodu několika málo vládcům, jejichž jedinou ambicí je rozšiřování impéria.
Okolnosti, metody a lidé se mění. Nemění se ale touha budovat impéria a zotročovat národy. Je vcelku nepodstatné analyzovat duši diktátora, my bychom měli především zpytovat svědomí prostého člověka. Měli bychom se ptát, kde se bere ona hamižnost, která nasazuje okovy milionům? Odkud pramení chtíč po věcech, jenž dávají pouze povrchní rozkoš? Obávám se, že dokud budeme jako společnost odmítat zmoudřet, najdou se vždy nějací vládcové, jimž nebude zatěžko zničit vše krásné a vznešené, co v lidské duši je. Tento můj článek není obžalobou ani soudem. Je prostým probuzením z opiového snu a nadějí v to, že zítra už peníze vládnout nebudou, protože nebude víry v ně a nebude ani strachu být bez nich.