Ekonomika dávání
Takzvaná ekonomika tržní stojí a padá s principem „tvorby“ zisku (profitu). Nejde o nic jiného než o snahu dostat z druhého člověka protihodnotu toho, co jsme do obchodu vložili, plus bonus naší odměny, který má být měřítkem úspěšné transakce. Zdá se to být fér a docela nevinné, avšak není. Tržním chováním nutí prodávající kupujícího, aby si předem opatřil potřebnou finanční částku tímtéž způsobem, tedy vymáháním nadhodnoty za svoji práci. Tento finanční mechanismus ve skutečnosti nefunguje ani teoreticky, natož aby mohl řídit reálné hospodaření. Přesto žijeme podle těchto pravidel, přijímáme je a udržujeme celý stroj v chodu.
Rád bych se na tomto místě zabýval myšlenkou opačnou, než je systém založený na vybírání z kapsy jednoho člověka druhým. Představte si ekonomiku založenou na dávání. Jak vám to jde? Obtížné? Pomůžu vám...
Základem pro existenci jakékoliv lidské společnosti je dělník a rolník. Takový je zákon samotné matičky přírody a je naprosto lhostejné, co tvrdí současná propaganda. Ostatně nejde o poznatek nikterak převratný – bez jídla a zpracování surovin čeká každého z nás pouze rychlá smrt (včetně všech miliardářů, kteří se ze samotných peněz nenají). Následujícím neméně důležitým členem v ekonomické soustavě jsou služby – dopravují, rozdělují, třídí a nabízejí zboží ve spletité síti ekonomických vztahů mezi jednotlivými lidmi. V každé buňce tohoto organismu je po tisíce let až po dnes vpleten obchod – směna za účelem zisku.
Věřím, že každý z nás už někomu druhému daroval věc, službu, pozornost či laskavost a nechtěl za to oplátkou peníze. Natolik jsem doposud optimistou. Tedy princip dávání většina z nás zná. Rolník vypěstuje obilí, které poskytne mlynáři, dělník s inženýrem poskytnou rolníkovi traktor, pekař dostane mouku k upečení chleba a všichni dostanou chléb. Je to bez obchodu vůbec možné?
Moje myšlenka fungování ekonomiky je založena na vzájemnosti, dávání a hodnocení. Platí tyto premisy:
Každý má právo poskytnout tolik zboží a služeb, kolik sám uzná za vhodné a jakékoliv násilné ovlivňování druhou či třetí stranou v tomto jeho rozhodování je závažným trestným činem.
Oba účastníci směny nebo daru mají právo veřejně ohodnotit*, jak byli/jsou spokojeni s výsledkem transakce.
Veřejné hodnocení musí být dostupné vždy a všude, kde má dojít k výměně, v opačném případě může jedna ze stran transakci zcela odmítnout.
Je nemožné vymáhat na svobodných občanech účastnících se ratingové ekonomiky jakékoliv daně, cla nebo poplatky. Každý dostane tolik sociálních služeb, kolik je technicky možné na základě veřejného hodnocení jedince.
Je třeba sledovat „ratingovou kriminalitu“ a pružně na ni reagovat.
*Veřejné hodnocení fyzických nebo právnických osob prostřednictvím sociální sítě (např. přes Internet).