Zahradničení - nejlepší metoda obnovy
Tak jsem zase jednou meditoval nad hromadou kvalitní chlévské mrvy, až mě přepadla touha oblažit vás, dychtivé čtenáře, nějakou tou chytrostí. Jak nadpis už napovídá, bude to tentokrát o zahradničení. A ne o nějakém tom šup sem šup tam rýpání se v hlíně. Tentokrát se zabořím do problematiky pěkně z gruntu - vidlemi přímo do hnoje.
Zahrádku jsem založil docela z ničeho a v podstatě bez peněz. Úhor vedle domku sloužil jako skládka toho času zarůstající dvoumetrovým plevelem. Bezva, vytěšoval jsem se, skvělá příležitost ukázat, co umím. A také jsem ukázal. Hlavně svým zádům.
Při prvním rytí zeminy jsem celkem překvapivě zjistil, že spíše než o zeminu se jedná o dobře maskovaný kamenolom. Pln heroického nadšení kupil jsem kameny kolem... a kupil a kupil, až jsem z nich počal stavět kolem záhonů zídky. Nu což, alespoň nezmařím cennou hlínu nějakým plýtvavým rozhrabáváním. Jenomže co se nestalo. Moje nové záhony teď připománaly spíše vyschlá jezírka obehnaná zdí. Hm, hm, musel jsem půdu dodat odjinud.
Začal jsem vozit ne zrovna ideální substrát z haldy od lesa, která vznikla při letitém uklízení panelových ploch na pile. Prvních deset koleček byla ještě zábava, dalších sto už těžká dřina. Během let v tomto procesu postupně pokračuji a musím konstatovat, že jsem ani trochu netušil, kolik zeminy takový jeden prťavý záhonek obsahuje. Moje první rada zní: Najměte si k obdobnému záměru raději bagr nebo partu svalnatých polootroků.
Vysazování ovocných stromků probíhalo v obdobném duchu. Jediný rozdíl spočíval v tom, že čím hlouběji bylo potřeba kopat, tím větší balvany jsem nacházel. Některé už ani nešly z díry odvalit, takže k mému rozrůstajícímu se zahradnickému nářadí přibyl i čtyřkilový perlík.
Pěstební výnosy z prvních let daly pár ředkviček a přichcíplých mrkví. Uklidňoval jsem se úvahou, že vše chce nějaký čas a přivážel jsem každou volnou chvíli novu hlínu. Jediné, čemu se očividně na zahradě skvěle dařilo, byl vzrostlý smrk. Jeho nenechavé kořeny se stále více plížily do okolí a masivní koruna zastiňovala polovinu zahrady. Tak takhle by to nešlo.
Jako zkušený dřevorubec nastartoval jsem jednoho dne pod odsouzeným stromem motorovou pilu a rychlými profi řezy udělal zásek. Nic jsem nedbal ani na vyplašenou veverku, která si již uvykla nerušeně ožírat smrkové šišky v koruně. Promiň, chlupáči, divočina dnes musí ustoupit medvědímu survivalu! Smrk padl přesně a tiše. Až se mi na chvíli sevřelo srdce.
A bylo slunce!
Svoji zahrádku kousek po kousku každý rok rozšiřuji. Nadšeně kompostuji veškeré vhodné zbytky, hnojím ekologickou směsí kravsko-koňo-kozo hnoje a postupně sklízím stále větší množství poživatin. Přibyly i ovocné stromky. Počáteční úsilí bylo nezměrné, avšak dobré na tom je, že vydobytá hodnota se nikam neztratí. A tak nějak jsem přeměnil jedno místo na Zemi na lepší svět.
Když se mě dnes někdo zeptá, jak si představuji záchranu lidstva, odpovídám, že jako práci na zahradě. Je třeba pečovat, protrhávat, rýt, sít, hrabat, hnojit, udělat tisíc a jednu věc s cílem oživit zmírající úhor. Jistěže příroda dovede totéž i beze mě, jenomže ona nemá v tomto nijak na spěch. A my čekat nemůžeme. Co si budeme namlouvat. Rozmach naší průmyslové civilizace za sebou zanechává neobyvatelnou pustinu. Zničené pralesy, otrávená pole, odpady zamořené oceány. S pitnou vodou a čistým vzduchem zacházíme, jako by šlo jen o nějaké nahraditelné suroviny. Po dobu jednoho století bylo možné takovou destrukci přežít, ale co dál? Nasytí nás naše chytré telefony? Vyčistí automobil vodu? Poskytnou nám supermetropole bezpečné přístřeší?
Jestli toužíte po lepším světě, začněte jej budovat u vás za domem. Zahrada nevyrábí pouze potraviny. Péče o ni je proces stejně duchovní jako manuální. Nejlepší myšlenky mě napadly právě při zahradničení. Když mi bylo úzko, našel jsem útěchu právě tam. A jestli trpíte nějakou nevyléčitelnou nemocí, tak možná zjistíte, že kouzelným dotykem přírody ji vyléčit lze.
Lidstvo uzavřené do svého vědecko-technického mraveniště trpí mnoha bolestmi. Stvořilo si mikrosvět, který vysává široké okolí a není pozorné k hodnotám, jež je nutné láskyplně hýčkat. Ale to vy dobře víte. Na těchto stránkách nepíši o ničem převratném ani neznámém. Je na každém jednotlivci, zda přijme zodpovědnost za svůj život a nenechá se sebou vláčet nadnárodními korporacemi, jimž na zdraví a prospěchu konzumentů nezáleží. Nepodceňujte svoji vlastní důležitost. Na každém z nás záleží. I ta nejmenší zahrádka může zvrátit nadcházející apokalypsu a obrátit běh dějin. Řešení máme na dosah ruky, stačí se jen rozhodnout.