Pila a sekera

 

 

    Pokud žijete někde, kde roste alespoň malý les, je docela užitečné si přes zimu zatopit. Na ropném vrcholu není obtížné natankovat motorovou pilu a narubat dost kubíků za dvě odpoledne. Ani s dopravou vesměs není problém. Rád bych ale popsal prastarou metodu našich předků, jak se o otop postarat bez síly strojů.

 
    V první řadě budete potřebovat tradiční dřevorubecké nářadí - ruční pilu a sekeru. To jsou takové ty věci, které možná znáte ze starých fotek a dřevorytů. Možná jste je i měli někdy v ruce a snad jste se jimi i oháněli. Nu je to práce celkem namáhavá a zlouhavá, avšak má své kouzlo a stojí za to se jí naučit. 
 
    Tak nejprve sekera. Dá se sehnat levně v každém železářství za velmi drobnou úplatu. Tak tuhle tedy raději nechtějte. Protřepejte prasátko a připlaťte si za větší kalibr. Potřebujete štípat, takže sekyra musí mít tvar tupého klínu. A když už si ty kousky budete prohlížet, nezaškodí vybrat jednu velkou, macatou a druhou lehčí. Ony ty špalky budou totiž různých průměrů, k čemuž pouze jedna sekyra univerzální není vhodná. Myslete na to, že budete používat výhradně vlastní fyzickou sílu, se kterou nějak moc plýtvat nebudete chtít.
 
    Pilu si opatříte tamtéž, kde sekyry. Alespoň pilu obloukovou s tenkým pilovým listem. To je dobrý základ. Přikupte hned nejméně jeden další náhradní list, neboť budete teprve postupně zjišťovat, do čeho řezat lze a do čeho to není dobré. A zbývají už jen pilníky na ocel. Je dobré mít jeden větší a druhý menší - hrubší a jemnější. Sekyra není krumpáč, takže ostří se hodí mít co nejkousavější. Brusný kámen je také dobré mít, ale v tomto případě není nutností. A hurá na to! No vlastně ještě ne.
 
    Tak nejprve si prohlédneme vaše vybavení. Zda je sekyra slušně nasazená na toporu a ostrá. Mám letitou zkušenost i se sekerami s topory z kompozitových plastických hmot a mohu zodpovědně prohlásit, že pro začátečníka jsou asi nejlepší. Ono příliš nepotěší, když v zápalu nadšení přerazíte dřevěné topůrko hned na prvním špalku. A co pila? Celá se blyští novotou a připraveností k práci. Tak s chutí do lesa.
 
    "Ha, tak tamhle tu souš porazím!" Jen ne tak zhurta, milý dřevorubče, na kácení nemáš podtínací sekeru. "Cože? Další sekeru?" Už je to tak. Se štípacími sekerami toho příliš neporazíš. Ale když už jsme tady, nasbíráme si nějaké ty větve a polámané kmínky. Cože? Že je to svinstvo k nepotřebě? A té práce? Nu ve skutečnosti jsou větve rostlé daleko hustěji, než kmen a vydají více tepla. A práce? Ještě jsi neuřezal svůj první špalek, tak ponechej zvážení pracnosti na potom.
 
    Větve z padlých stromů bývají zpravidla nejkvalitnější. Nějakou dobu už tam schnou a přitom nehnijí na zemi. Ořezávání by mělo být až poslední možností, jak je od kmene oddělit. Trvá to dost dlouho. Dobrá odvětvovací sekyra tohle zvládne jediným úderem. "No to je snad nějaká sranda nebo co. Další sekera?" Odvětvovací sekera má specifický tvar a prodlouženou bradu, což značně snižuje nebezpečí přeražení topora. Ale lehká štípací sekyrka bude pro dnešek stačit.
 
    Tak, máme hromadu větví a špiček z korun. Jak to odsud odtáhneme? Rozhodující je vzdálenost. Jestli je to pár minut chůze, stačí obyčejný řemen s okem. Napneme ho na zemi a křížem na něj narovnáme dřevo. Pak stačí vytvořit smyčku a zatáhnout. S takovou otepí na hrbu není problém na kratší vzdálenosti doklusat k domovu a zase zpět. Za den je možné tímto postupem uklidit nečekaně velké území lesa bez jakékoliv mechanizace. Je ovšem třeba nezapomenout na jednu věc... "do prd... " no to je ono, kvalitní boty. V těch žabkách od vietnamců by to moc dobře nešlo. Zítra už budete chytřejší.
 
    Tentokrát už vyrazíme na ostro. Vybaveni obloukovou pilou, sekyrou podtínací a odvětvovací. Ale kam ten spěch, dřevorubče, takhle se to přeci nedělá. Bobrování kmene metr nad zemí vypadá sice zálesácky jako ze starého filmu, jenomže to také stojí hodně námahy. Horko, co? A pěkně z vás teče pot čůrkem. Ještě nespadl? "Křup!" Tak to se ulomila špice toho suchého stromu. Takže příště aspoň kastrol na hlavu. Osamocené krvácení v lesích by vám mohlo pěkně pokazit den.
 
    "Už padá!" No jo, ale na kterou stranu? "Možná s větrem." A možná také ne. "Pozor! Jde na nás!" Takže takhle ne. Vezmeme to pěkně popořadě. Nejdřív uklidíme ten svinčík u paty stromu. Po té zvolíme směr, kam chceme strom porazit. "To jde?" To je podmínka být dřevorubcem, milý pane. Další operací je zásek ve zvoleném směru kácení. Pilou provedeme vodorovný řez nízko nad zemí do asi 1/3 průměru kmene. Po té přijde na řadu podtínací sekyra s dlouhým toporem, kterou vysekáme zásek. Druhý řez, jenž kompletně strom oddělí od pařezu, vedeme vodorovně zezadu (proti záseku), a co je životně důležité (a to doslova) - podtínací řez musí být vždy proveden nad úrovní řezu v záseku. Pokud to tak nebude, strom se na pařezu pěkně zavrtí a někoho zabije jen to křupne.
 
    Vidíte, jak pěkně to jde? A nestálo to ani příliš námahy. Kácet stromy pilou je určitě efektivnější. "A sakra." No jo, to se stává. Pilový list sevřela hmotnost kmenu. Kdybych vám o tom vyprávěl předem, asi by jste u toho spal, takhle je to poučnější. "No ale co teď?" Proti sevření pily jsou používány klíny z tvrdého dřeva. "Ale žádné nemáme." Máme přeci sekyru. K výrobě obyčejných klínků není nic víc potřeba. No a už to zase řeže. V závěru kácení stromu je zapotřebí dbát na to, aby po stranách ke směru kácení vždy zůstala neporušená část. Je to takový pant, který zabrání náhodnému přepadnutí stromu nebezpečným směrem. "Vlastně na tom není nic složitého." V principu ne, v praxi rostou stromy nejrůznějšími způsoby a tak praktické zkušenosti v tomto řemesle nemůže vlastně nic nahradit.
 
    "A jdeme na ty špalky!" I když jsou větve dobrým palivem, v zimě je užitečné mít i pár pěkných polen. Především k topení přes noc. Při řezání kmene ruční pilou je velmi důležité měřit. Každý zbytečný řez navíc všechno vaše odhodlané úsilí jen zpomaluje. Odtud vzešlo poučné rčení "Dvakrát měř, jednou řež".
 
    "Do pytle, ta pila je nějak rozbitá." No to bude asi jenom tupá. Životnosti ostří neprospívá prořezávání suků nebo znečištěné kůry. "Vždyť je to jenom trocha hlíny." A v ní je spousta zrníček křemičitého prachu. Ještě, že máte ten náhradní pilový list. Teď už si dáte větší pozor a kmen si pěkně očistíte. "Škoda toho listu, moc dlouho nevydržel." Však ho není nutné vyhodit. Bohužel poslední generace považují pilový list za něco jednorázového jako třeba žiletky. Ale to je omyl. Pilové listy se dají mnohokrát opakovaně nabrousit a rozvést.
 
    Po celodením špalkování nastal čas dopravit dřevo domů. Nemáme traktor a žádná cesta sem stejně nevede. Jsou tedy dvě možnosti - trakař nebo krosna. Trakař má tu nádhernou výhodu, že i s dosti značným nákladem projede po úzké pěšině. Nevýhodou je, pokud musíte náklad pracně tlačit do kopce. Oproti tomu nákladní krosna (nebo dříve často používaná nůše) umožňuje lepší pohyb ve členitém terénu. Odnesete toho ale méně. Zajímavým způsobem dopravy je lanovka, jakou používají v Alpách. Například nakosenou trávu svážou sítí do rance, který pak na kladce posílají do údolí. Velmi účinný způsob dopravy, bohužel mimo Alpy nepříliš využitelný.
 
    Jak vidno, bez využí strojů je i tak triviální záležitost, jako příprava dříví na zimu, nelehkým úkolem. I přesto lze za den připravit dva kubické metry paliva. V minulsti to stačilo, neboť chudé rodiny na venkově (a že jich byla většina) žily v chaloupkách o dvou obytných místnostech. Díky tomu jim postačilo nějakých deset až patnáct kubíků na zimu. Pro současný standart rodinného domku nepředstavitelné. Ale to se může velmi rychle změnit v okamžiku, kdy levného uhlí nebo nafty bude nedostatek. Vybavuji si podrobnou studii, ze které vyplývalo, že chtěli-li bychom současné nároky na teplo zcela uspokojit, naše lesy by zmizely během několika let. Ovšem to se bez pomoci strojů nestane. Jistě, je nás o pár milionů víc, než byl počet našich předků, avšak jen nemnozí budou schopni vyrazit s ruční pilou a sekyrou pro dříví. Většina obyvatel planety totiž obývá hlavní velkoměsta a těm nebude něco takového vůbec umožněno. Oproti tomu počty obyvatel venkovských obcí klesly průměrně na polovinu v porovnání se stavem za první republiky. Ať už bude mít nakonec pravdu kdokoliv, práce v lesích za pomoci pouze jednoduchého ručního nářadí vám přinese mnohem více radosti a uspokojení, než ukřičená motorová pila. Jak to vím? Snadno. Kácení stromů je totiž jednou z mých profesí.