Břichatka
Abych doplnil článek o dřevorubectví postaru, přidám pár zkušeností s kaprem neboli pilou břichatkou. Pila má nezaměnitelný tvar i velikost, takže většina čtenářů zhruba ví, oč jde. V podstatě je to široký pilový list o délkách jeden metr až metr a půl, pilové zuby jsou broušeny charakteristicky do oblouku a na obou koncích je jednoduchá rukojeť. Pilový list se nijak nenapíná, je pružný a dá se snadno ohnout.
Svoji břichatku jsem koupil vlastně náhodou. Hned mi bylo jasné (po prvním řezání), že původní rukojeti jsou zcela nepoužitelné, takže jsem je odřízl a navařil sedla se šrouby. Nově vysoustružené dřevěné rukojeti jsou díky tomu odnímatelné, což se v praxi často hodí. Samozřejmě jsem zlepšil celkovou tuhost, takže se už nikde nic neohýbá. Zvláštností jsou navíc obouruční rukojetě, které je potřeba mít především při řezání sólo. No ano, pan Medvěd řeže břichatkou většinou sám. Že to není možné? No pokud není, tak to bude asi nějaké moje osobní kouzlo.
Řezání břichatkou ve dvou je snadné. Nejdřív táhne jeden, potom druhý, udržují mezi sebou pilový list pěkně napnutý. Jednomužně se pila tlačí vpřed a první potíž je na světě - list se zakousne a ohne. Nu chce to trochu praxe a nejdřív se naučit odlehčovat záběr. Právě k tomu slouží nejlépe dvojité rukojeti. Tah zpět v tomto případě neřeže, pouze čistí piliny ze spáry. "Cha," říkáte si, "a ta o Karkulce by nebyla?" Docela dobře chápu vaše pochybnosti, ani mě to nešlo zpočátku snadno. Bylo zapotřebí několikrát naostřit a rozvést zuby a teprve po zdlouhavém zkoušení zajela břichatka do dřeva jako po másle. Trpělivost přinesla ovoce. Výsledek je dokonce natolik dobrý, že s touto pilou dnes řežu nejraději.
V čem spočívají hlavní výhody břichatky: Za prvé velké zuby řežou několikrát rychleji, než jakákoliv oblouková pila. Za druhé můžete zpracovat kmeny velkých průměrů (moje maximum je zatím 50cm). Za třetí s ní pokácíte jakýkoliv strom (za listem můžete zatloukat libovolný počet klínů. Za čtvrté ostření a rozvod zubů je relativně snadný a dá se to udělat přímo v lese na pařezu. Jediné nevýhody, které znám, jsou potřeba nadprůměrné fyzické kondice a osvojení si správné techniky práce.
Pár rad do začátku: K ostření pilových zubů břichatky používejte výhradně pilník. Kotoučové brusky spálí špičky zubů. Rozvod zubů provádějte co nejpečlivěji, určitě si opatřete rozváděcí kleště. V dílně se vám hodí i na jiné pily a přesný rozvod má dost podstatný vliv na odpor při řezání. Pilu netahejte jen rukama, zapojte trup a nohy. Tření ploch listu o dřevo snížíte obyčejným vepřovým sádlem. Využívejte obloukového seřazení zubů, naklápěním pily můžete regulovat odpor (zuby v jedné přímce by snad utáhl jen mistr světa v kulturistice). Řežte celou délkou ozubení. Při vykracování polen přímo na zemi chraňte zuby nějakou podložkou - kusem kůry, prkénkem apod. Tahejte pozvolna, ať má každý zub čas zabrat.
Takovou dřevorubeckou perličkou je kácení stromu břichatkou jednomužně. Na místo chybějícího patnera zarazíte kolík, který při zářezu pilu podepře. Dál už postupujete jako u běžného kácení.
Doufám, že jsem některé odvážlivce navnadil a přiměl je vyměnit motorovou pilu za kapra. Přinejmenším ušetříte dost peněz za olej a benzín. Možná také i vaše milovaná ženuška ocení, že ji večer obejmou pořádné chlapské paže. Pokud jste doposud navštěvovali posilovnu, tak ani tam už nemusíte chodit. Přeji vám, ať břichtkou nařežete co nejvíc kubíků a ať je vám u toho stejně dobře, jako mě.