Kamna

 

 

    Je to už pár let, co jsem vyřešil vytápění v mém domě k plné spokojenosti po mnohé předchozí nespokojenosti. O zkušenosti se pokusím podělit bez toho, že bych odbíhal k vyčteným nebo slyšeným zaručeným pravdám. Teorií je spousta a lidé na internetových diskusích toto téma rádi nafukují vším možným. Uvedu jen tolik, co jsem zažil, nic víc. Snad se poučíte z mých chyb.

    Proč kamna? V mém případě proto, že historická budova na samotě u lesa nemá žádné teplovodní ani teplovzdušné rozvody pro kotel. Má sice elektřinu, avšak hliníkové dráty při jakémkoliv vyšším zatížení spolehlivě uhoří. Navíc by to byla docela výstřednost topit v lesích jinak, než dřevem.

    Komín v kuchyni vypadal nepoškozen, o kuchyni se to už říci nedalo. Interiér tak trochu vyhořel, smaltovaný sporák byl doslova na kusy. Po základních opravách a položení nové podlahy přišla řada na výběr kamen. No bylo už na čase, protože začínaly mrazíky. Mým prvním topidlem byla krbová kamna (posléze zjišťuji, že tímto honosným titulem prodejci ověňčují i obyčejné Petry) posvařovaná z plechů, vyložená šamotovými cihlami, s velkým žáruvzdorným oknem a s plotnou. Vypadala více prakticky, než vzhledně, ale jakmile se v nich rozhořel živý oheň, nebylo kamen krásnějších. Hned první zima mě ale proškolila.

    Zásadním nedostatkem kamen bylo rychlé hoření dřeva na roštu. Spousta uhlíků navíc propadala do popelníku. Takže poučení první: Rošt není pro spalování dřeva vhodný. Poučení druhé: Spalovací komora (topeniště) nesmí být malá, neboť bude nemožné přiložit masivní polena pro dlouhodobé hoření. Poučení třetí: Velké okno ve dvířkách sálá brutálním horkem, až vám chytnou ponožky nebo se pokroutí podlaha. Jednoznačným kladem kamen byla dobrá, sic jen ocelová plotna. Užíval jsem ji denně a uvařil cokoliv.

    Jakmile jsem našetřil hromádku barevných papírků, zakoupil jsem napřesrok kamna dvojnásobně drahá (a snad trojnásobně důmyslná), než kamna první. Šlo o kamna teplovzdušná, svařovaná, opět s okénkem, ovšem hlavním plusem mělo být rozměrné topeniště bez roštu. Nadělal jsem pln nadšení masivních špalků a zahájil druhou topnou sezónu. Kamna "jela" jako parní lokomotiva. V kuchyni vypukla během půlhodiny sauna, takže pokud venkovní teplota nespadla pod -20°C, muselo se větrat. Jednoho dlouhého zimního večera jsem pak popadl starou zubatou sekyru a vyboural příčku mezi kuchyní a ložnicí. A teplo bylo všude. Hlavní slabinou teplovzdušných kamen byl jejich špatně regulovatelný výkon. Buď hučela na plno a fungovala, jak měla, nebo po přiškrcení chcípla. V tomto topidle jsem se také poprvé setkal s CB systémem. Ten fungoval tak, že pokud byl uzavřen primární vzduch a oheň neuhasl, rozpoutalo se v topeništi inferno, jež rozžhavilo zadní stěnu kamen do ruda. Po druhé topné sezóně jsem započal problematiku vytápění krbovými kamny zkoumat podrobněji.

    Prolezl jsem toho dost. Jak jsem někde viděl kamna, už v nich můj čenich šťoural. Především ze zkušeností druhých mi postupně docházelo, co pro mě vhodné nebude. Nádherné kachláky dlouho najíždějí, v zimě by neměly nikdy vychladnout. Čekat pak po práci do večera na teplo mi nevonělo. Důmyslné CB systémy jsem také zavrhl, neboť moje vlastní zkušenosti korespondovaly i se zkušenostmi dalších uživatelů. Dřevo muselo být prvotřídní a obsluha způsobilá měřit teploty na komínu i na kamnech, pozorovat plameny a už nevím co všechno ještě. Rozhodně mi bylo jasné, že kamna nesmějí být ani příliš velká, protože buď v nich jen doutná, nebo mi sežerou všechny zásoby paliva uprostřed zimy. Potkal jsem i kamna, ve kterých dokonce nešlo normálně zatopit. Měli je v jedné firmě a tam pouze jediný člověk v nich dokázal plameny zažehnout. Ale řešení existovalo.

    Jedna nejmenovaná norská společnost vyrábí podivné krabice z litiny, na nožkách, s malým sklem, nevelkých rozměrů a s plně funkční plotnou na vaření. Téměř trpasličí velikost topidla dokáže svými bezroštovými útrobami pohltit až čtyřiceticentimetrová masivní polena. Prodejce samozřejmě sliboval dlouhou dobu hoření, ovšem už jsem věděl, že toto říkají vždy. Ale tentokrát to byla nečekaně pravda. Hned po připojení kouřovodů kamna výborně táhla, což žádná z těch předchozích na tomtéž komíně neuměla. Hoření šlo velmi snadno regulovat, vaření na litině probíhalo pěkně svižně. S kvalitním palivem bylo možné udržet oheň po celou noc (!) a jejich příjemné sálání vytvářelo konečně tu pravou pohodu. Mám ta kamna dodnes. Jsou nenápadná, nevypadají nijak úchvatně. Svojí jednoduchostí a skromností na prostor dokonale klamou tělem. Jejich spotřeba je velmi úsporná, přitom místnost prohřejí snadno a rychle. Byl jsem varován, že litina prý zadehtuje komín a kdesi cosi. No vím, jak komín vypadal po předchozích letech a jak vypadá dnes. Dřív mi tam kominík štětku neprostrčil. Absence CB systému spalování je nakonec asi poslední výhodou. Spaliny sice nejsou superčisté, za to komín příliš nechladne a zkondenzovaná pára jej v zimě neničí. Bez katalyzátoru není problém v teplejších měsících spalovat i kdejakou kůru nebo větev. A tak nějak si představuji kvalitní kamna. Už jenom kdyby v nich šel upéct chleba. Ale o tom zase někdy příště.

    Zásady pro výběr kamen do nepohody:

1. Namísto velkých kamen pro celý dům instalujte malá kamna a obývejte jen nezbytný prostor. Ušetříte mnoho paliva a práci při jeho přípravě.
2. Neutrácejte peníze za velmi drahá kamna. Po praktické stránce nejsou o tolik lepší, aby se vyplatila. Krom toho vám nikdo nezaručí, že kamna budou fungovat podle očekávání.
3. Vybírejte kamna s plotnou. Spoléhat na elektrický nebo plynový sporák je zrádné.
4. Dbejte na možnost přikládat masivní polena. Topeniště musí být prostorné.
5. Vzhled je pro většinu lidí důležitý, avšak upozorňuji, že nádherná kamna, u kterých se dobře neohřejete, budete brzy proklínat.
6. Topidlo umístěte přímo ve vytápěné místnosti. Budete tam mít sice trochu svinčík, ale ušetříte dost tepla, které by jinak zhltly rozvody.
7. Palivové dřevo si připravte přesně podle velikosti topeniště.
8. Nesnažte se velkými kamny vytápět malé prostory. Když budete výkon příliš škrtit, kamna se nezahřejí na potřebnou teplotu a bude vznikat spousta dehtu.
9. V zimních měsících utěsněte nějakou starou dekou spáry dole pod okny. Nepoužívejte polystyren nebo podobné neprodyšné materiály. Výkonná kamna vás v mrazivém průvanu nezachrání a přijdou vás draho.
10. Neizolujte dům neprodyšnými materiály a neinstalujte super těsnící okna. Kamna potřebují spoustu vzduchu a vy ostatně také. Krom toho je důležité nechat vodní páry někudy odcházet, neb vám domek sakumprdum zplesniví.