BIO vs. ABIO
Trochu děsivý nadpis pro článek. Ale nejedná se o nic strašidelného. V tomto případě budu psát o dvou teoriích, jak mohla vzniknout ropa.
Organický původ fosilných paliv dodnes uznává většina geologů. Vycházejí především ze zkoumání vlastností uhlí. Ve zkratce došlo během dvou geologických období k masivnímu úhynu velkého množství živých organismů, jejichž tělesné schránky pravděpodobně spláchla voda do obřích přírodních nádrží, načež erodované horniny všechno hermeticky přikryly. Uhlíkové sloučeniny potom Země trochu povařila jako kuře v papiňáku a voilá, vznikla extrémně koncentrovaná energie, kterou je možné spalovat.
Anorganický původ je diskutován především se vznikem ropy. Má jít o chemické reakce v asi stokilometrové hloubce zemské kůry anoganických uhličitanů a oxidů železa. Tento proces by měl probíhat kontinulálně (nepřetržitě) bez ohledu na to, co se právě děje na povrchu. Odtud pochází myšlenka, že fosilní paliva pomalu "prosakují" z hlubin až k povrchu a že nemohou nikdy dojít. Skvělá zpráva pro všechny motoristy, že? No je tu ovšem jedno velké ALE.
Čas. Doba trvání výše popsaných procesů dalece přesahuje naši aktuální spotřebu. Jistě, mohli bychom teoretizovat o prohloubení dosavadních vrtů (současné maximum je někde kolem devíti kilometrů), ovšem energetická náročnost takového počínání by byla vyšší, než zisk. Už dnes naráží hlubokomořská těžba na rentabilní limity. Dovolím si dokonce tvrdit, že "sklizeň" energie solární by byla i se současnými málo účinnými technologiemi racionálnějším záměrem.
Omezené množství snadno dostupné ropy, uhlí a zemního plynu doposud máme. Stále ještě můžeme tyto zdroje využít k přechodu na infrastrukturu jiného typu. Avšak k tomu za stávající situace nedojde. Stále žijeme "odezdi ke zdi" a čekáme na důsledky, než abychom budoucnost předjímali. Několik málo aktivistů většinový trend nezmění. Naopak spíše sílí snahy o bagatelizaci problému a jeho zesměšňování. Nemám zálibu ve strašení, nikterak se z nadcházejícího úpadku neraduji. Mým cílem je pouze spoluúčast na šíření informací mezi těmi lidmi, kteří aktivně hledají cesty k přežití. V tom vidím jedinou reálnou naději.
Původ fosilních paliv je tak pro naši praktickou potřebu nepodstatný. Nikdo z nás nemůže čekat tisíce let, aby anorganickou ropu využil. Možná získáme dekádu či dvě novým přístupem v průzkumu, avšak za posledních třicet let k žádným celosvětově významným objevům nedošlo. A i když bychom hned zítra tento výpadek v objevování nalezišť nějak zázračně zvrátili, stále vzniká velká prázdná mezera mezi objevem a zahájením těžby. Ve skutečnosti nemůže naše moderní civilizace bez stávajícího objemu spotřeby přečkat ani několik let, natož pak třicetiletí. Těžařským společnostem tak nezbývá, než uklidňovat veřejnost historkami o ropě pod Arktidou a doufat, že v době hladomoru už budou "za vodou". Snad se přeživší z této lekce konečně poučí, snad začnou víc věřit svým schopnostem než korporacím.