Cena jídla
Jídlo je nepostradatelná součást našich životů, přitom však ničíme jakoukoliv jeho hodnotu podobně, jako ničíme čistý vzduch a vodu. A není to tzv. „daň za pokrok“. Tato fráze nezakrývá nic jiného, než lidskou hloupost a bezohlednost.
Pokrok je jen pokrok. Vždy nějaký bude bez ohledu na to, zda zrovna my něco pokrokového učiníme. Navíc pokrok nás může docela snadno nasměrovat k životu v pekle na Zemi. Silná slova? Jde přece jen o jídlo. To samozřejmé jídlo, které máme vždy po ruce. Každý den přemýšlíme, čím bychom se nejenom nasytili, ale co by ukojilo naši touhu po žádoucí chuti. Alespoň my, žijící na vrcholu civilizace. My, kdož více méně vládneme světu svým „pokrokem“.
Pro běžného středoevropana představují náklady na jídlo přibližně 20% průměrného platu (na osobu). Zdá se nám to příliš a mnozí reptají na zdražování. Pro běžného Číňana představují obdobné náklady nějakých 80%, Inda až 100% a miliony nejchudších trpí nedostatečnou výživou. Rozdíl mezi cenou a hodnotou je nasnadě. I když bychom všichni nakupovali potraviny ve stejném supermarketu za jednotné ceny, hodnota nákupu bude pro každého jiná.
Naše západní civilizace prozatím získává jídlo z komplexu průmyslového zemědělství. Armádu agrohospodářkých strojů krmíme záplavou energie, ropu a zemní plyn doslova rozhazujeme po polích. Abychom pokosili obyčejnou louku, spálíme hektolitry nafty namísto toho, aby tuto práci vykonala hospodářská zvířata. Plýtváme zdroji a tváříme se jako vyspělá civilizace. Současně s tím znehodnocujeme ornici, znečišťujeme pitnou vodu, krajinu dříve přeplněnou životem přetváříme v pustinu. Dospěli jsme dokonce do situace, kdy potraviny spalujeme ve snaze vyrobit ještě více „levné“ energie. Jak dlouho ještě v tomto chování můžeme pokračovat? Odpověď je prostá a neúprosná zároveň – dokud nepoznáme, co je to hlad, dokud nepoznáme opravdovou cenu jídla.
Toto moje pojednání nepřináší žádná převratná odhalení, pouze shrnuje základní, všeobecně známá, fakta. Přál bych si, aby tyto řádky přiměly čtenáře k jakémusi sebezpytu. Každý z nás může současný stav zemědělství změnit třeba i jen malou zeleninovou zahrádkou za svým domem. Nejsou to totiž jen potraviny jako takové, jež potřebujeme, ale stejně tak je třeba rozšiřovat i znalosti, jak se o půdu svěřenou nám předky dobře postarat.