Ropné rezervy
Každý z nás je na ropě více či méně závislý. Dnes čelíme situaci, kdy se na každého nedostane tolik barelů černého zlata, kolik ještě včera ano. Někteří lidé kvůli této nevyhnutelné skutečnosti panikaří, někteří ji ignorují, někdo betonuje bunkr, jiný zahradničí. Jak se zachovat určí nakonec naše povaha. V principu jde totiž o pouhé rozhodnutí. To, že bude méně dostupné ropy umenší pouze energetickou rozmařilost lidstva. Jedním z nejviditelnějších příkladů se stane automobilová doprava.
K tomuto článku mne přivedla pozoruhodná životní událost. Zjistil jsem, že za uplynulý rok moje oprýskaná Felicia XL tankovala (plnou nádrž) pouze dvakrát - na podzim a na jaře. Není to kouzlo ani zázračná mimozemská technologie zabudovaná do motoru. V tomto případě jde o pouhou úspornost. V první řadě nemusím automobilem cestovat denně. Pracuji doma. Namísto toho, abych dojížděl dvacet kilometrů, přesunul jsem sám sebe k práci. Za druhé jezdím nakupovat jednou měsíčně do města, zbytek si obstarám v místní samoobsluze, kam dojdu klidnou procházkou za nějakých dvacet minut pěšky. Za třetí vyjíždím pouze v případech nezbytné potřeby, což je vyřizování na úřadech a podobně. V těchto třech bodech je popsána nemalá část mých ropných rezerv.
Kde kdo si kvůli mému počínání ťuká na čelo. Já se na oplátku divím jim. Pokaždé, když stoupne cena benzínu, propadají vášniví motoristé v beznaděj a lkají na poměry. Přitom stačí celkem málo, aby i oni nalezli své ropné rezervy.
Pravda o dnešní konzumní společnosti je taková, že lidé nepotřebují víc ropy, víc zemního plynu, víc elektřiny, víc ledniček, víc plazmových televizí a víc všech těch ostatních serepetiček, jež život zpříjemňují. Lidé chtějí víc proto, protože chtějí a chtivost nemá s potřebou příliš společného.
Bohužel žijeme v postmoderním global-kapitalismu, jenž touhu po věcech podporuje všemi dostupnými prostředky. Každá nová generace je naváděna, aby nakupovala víc a co na tom, že vám došly peníze, vždyť můžete nakupovat na dluh! Často se zaobírám temnou představou, zda generace po nás budou žít na dluh svých dětí jen proto, aby ukojily své pomíjivé touhy.
Vidím jen dvě možné varianty, jak prolomit tento bludný kruh: Ekologicko-sociální kolaps nebo zmoudření. I přesto, že jsem za uplynulý rok naplnil nádrž svého automobilu pouze dvakrát, necítím se býti nikterak méněcenným či poškozeným. Nežiji v asketickém odříkání ani v politování hodné nouzi. Nepotřebuji úvěry, netoužím po tučném kontě. Oproti tomu mám víc času na činorodou práci, zájmy a studium a na své blízké. Je toho hodně, co se dá uskutečnit, aby byl člověk opravdu šťastný.