Pohádka O konci ropy
Poslední dobou si všímám článků zpochybňujících ropný zlom. Nuže, je na čase onu ideologii nekonečnosti opět propíchnout jako mýdlovou bublinu.
Není na světě svéprávného geologa, který by si mohl dovolit zpochybnit konečný objem jakéhokoliv ložiska. Vždy dochází k vrcholu těžby a následnému poklesu. Nic na tom nemění ani "převratné" supertechnologie vytvářející iluzi dostatku - odčerpat objem čehokoliv za kratší čas. Je to jako zjistit, že v nádrži automobilu zbývá polovina, čerpací stanice nikde a přesto se řidič rozhodne vyměnit motor za jiný s větší spotřebou. To vše jen proto, aby okolí vidělo, že vše je ok. Realita je drsnější o fakt, že o zásoby ropy se dělí mnoho řidičů a na některé prostě z druhé půlky nezbyde. K tomu už jen připomínám, že zrychlení těžby surovin v bodě zlomu se pokaždé projeví strmějším poklesem.
Populárním evergreenem masmédií je v současnosti nekonečný seznam hlášení o nových nalezištích ropy, zvyšování zásob, dolování ropných písků etc. Jako by Matička Země odhalila svá nejtajnější zákoutí teprve včera. "Plnou nádrž všem" skanduje zhypnotizovaný dav. Skutečné údaje ale nelžou. Od roku 2005 nebyla produkce navýšena. Jediné, co se daří, je udržování nabídky v souladu s poptávkou. To, že se jakoby nic neděje, znamená pouze tolik, že celosvětová konzumní ekonomika je zaseknutá v recesi z různých dalších důvodů. Takže jak dál... no jistě, lidská vynalézavost je nekonečná!
Opravdu zvučné heslo pro Peak Oil. Vždyť všichni známe Star Trek. Když se zaseknou fotonová torpéda, stačí zuřivě zabušit do ovládací konzole a ona znovu naskočí. S reálnou vědou je tomu samozřejmě jinak. I za předpokladu, že jsou "zázračné technologie" objeveny, trvá celá desetiletí dalšího výzkumu, než je možné je prakticky využít. Opravdu mi nějak chybí představivost. V životě jsem příliš tvůrčích osobností nepotkal. Tito lidé jsou vzácní. A dav po nich povětšinou šlape. Přeháním? Jedním takovým člověkem byl M.K.Hubbert.
Hubbert rozhodně neměl zapotřebí na sebe upozorňovat nějakým nepodloženým strašením. Krom jiného byl technikem. Uvědomoval si pravidla přírodních zákonů, přičemž samozřejmě navrhoval i řešení problému. Svou prací nesměřoval k ničemu jinému než k prosazení dlouhodobého výzkumu v oblasti obnovitelných energií. Zřejmě již v sedmdesátých letech dvacátého století tušil, kam ropná politika USA dospěje.
Máme ještě plyn, uhlí a uran. Snad na příštích sto let. To by bylo fajn, ovšem za předpokladu, že vyrobenou energii zužitkujeme užitečně. To se však v chorobně konzumním systému nestane. Plýtvat se musí a stále víc. Jen tak totiž ekonomika peněz poběží. Než abychom vyvíjeli systémy inteligentní hromadné dopravy, ukájíme se sny o automobilech na vodík či elektřinu. Kupujeme haraburdí s nízkou životností, jež nepotřebujeme, hory odpadků kupíme kde se dá. Ani s půdou a potravinami nezacházíme právě šetrně. A tak proud peněz eroduje planetu a zbavuje nás posledního ekologického kapitálu. Lidský rod se stal během jednoho a půl století totálním nepřítelem života. Taková je skutečnost, chcete-li vědecký fakt.
Jednadvacáté století bude věkem rozhodnutí. Buď se člověk zásadně změní a to rychle, nebo bude smeten důsledky svých chyb. Pokud některý z trpělivých čtenářů mého zápisníku pociťuje touhu po reálné naději, doporučuji mu zvážit následující postup: Přestaňte bezhlavě nakupovat, hledejte způsoby, jak monetární systém obcházet. Vyměňujte si konkrétní komodity přímo, pěstujte vlastní jídlo, recyklujte již použité věci, neplýtvejte zroji a surovinami. Nic víc není zapotřebí. Co na tom, že druzí všechna pravidla pro přežití porušují. Budoucnost záleží na vás a na dětech, které vychováte pro lepší svět. Nespoléhejte na politiky ani na náboženské vůdce. Těmto lidem bude vždy lhostejné, že směřují sebe i ostatní do propasti. Jejich cílem je mít jen okázalý hrob, nic víc. Věřím, že i když hojnosti, svobody a spravedlnosti nakonec nemusíme přes všechnu snahu dosáhnout, naplníme každý zbývající den něčím krásným. Už jenom pro to má smysl žít.
A to je konec pohádky O konci ropy.