Doprava budoucnosti aneb jak se šlape na bicyklu
Zaparkovat automobil i v malém okresním městě je dnes náročný úkol. Masa plechových strojů se valí ulicemi, překáží si, uhýbají jeden druhému, průmerná rychlost klesá k nule. Kde se stala chyba? Ha!, vzkřikne motoristický fanoušek, potřebujeme auta s vodíkovým motorem! Ha!, vzkřikne letecký nadšenec, naše auta musí vzlétnout! Ha!, vzkřikne třetí... a už dost. Zmateného blábolení je všude kolem až příliš. Zaplnit náš životní prostor, celý ekosystém a planetu vůbec stroji má býti nějakým úspěchem? Snad pro prodejce takového zboží, ale pro lidskou bytost ztěží.
Lidé tolik milují svoje automobily, že už jim lásky příliš nezbývá. Myslím, že je to škoda. Mohli jsme svět naplnit něčím užitečnějším. Všechno má svůj vzestup, vrchol a pád. Autům stačilo k vzestupu pouhých sto let. Jsme právě teď na vrcholu? Pokud ano, nechceme si to přiznat. Bohužel věříme, že motorismus čeká nekonečný růst. To je asi hlavní překážka v hledání nových alternativ pro přežití naší civilizace. Zaslepenou bezohledností si pod sebou podřezáváme větev osudu.
Takové jednání musí zákonitě způsobit náhlý kolaps. Ať už dojdou zásoby ropy, kovů či energie obecně, matematická pravidla této rovnice neobelstíme. Chudoba příštích generací se stává nevyhnutelnou. A i když jsem životním optimistou, nevidím způsob, jak by tomu lidská společnost mohla zabránit. Budeme-li mít štěstí, stane se jízda na bicyklu naší každodenní rutinou.
Vývoj strojů měl na počátku osvobodit člověka od otrocké, jednotvárné práce. Mělo být dosaženo blahobytu a bezpečí. To se ale nestalo. Překotný rozvoj technologií naopak vyvolal permanentní strach a nejistotu. Všichni potřebujeme přístup ke zrojům, avšak současně zrácíme právo je mít. Bez práce nejsou koláče a z nezaměstnaných se stávají vyžírkové. Asi jediným důvodem, proč systém nepotřebné lidi nechává na živu je skutečnost, že je možné jim vnutit půjčky a úvěry. A potom? Rodiče možná prodají své ještě nenarozené děti vlastníkům kapitálu.
Plýtvání vede ke dvěma výsledkům. Za prvé ke krátkodobému zisku investorů, za druhé k nevyhnutelnému rozkolísání životních jistot většiny populace. Jinak řečeno několik podnikatelů zbohatne a zbytek lidí se nárazově propadne do krize. Teď nepíši o nějaké smyšlené teorii, jde o jev v historii nesčetněkrát zaznamenaný. Dodnes se lidský druh nepoučil a trocha reklamy a nablýskaný lak na kapotě degraduje homo sapiens na homo erectus.
Řešení je jediné možné - žít moudře. To znamená mimo jiné úsporně. Kapitalismus by měl být jen kapitolou v učebnicích dějepisu. Buď toho dosáhneme vědomě nebo způsobíme zánik sama sebe a uvolníme tak prostor schopnějším organismům. Tak je to prosté. Proč ale plýtvám slovy, když vlastně není co řešit?
Podle nejnovějších poznatků o evoluci nedochází k vývoji druhů lineárně po dlouhou dobu, jak se domníval Darvin, ale skokově v určitých intervalech. Díky tomu je na místě očekávat změnu člověka právě dnes, kdy se situace stává nestabilní, rozkolísanou mnoha zásadními vlivy. Současně s tím pravděpodobně platí, že k evolučnímu skoku je zapotřebí jen malé procento majoritní populace. A v tom spatřuji naději. Nemá smysl přesvědčovat většinu, ale je velmi důležité dopravit informace k těm důležitým jedincům. Pro ně pak bude na prvním místě přežít svůj vlastní druh, překonat jej. A tak pokračuji v psaní a sdílím své myšlenky na tomto webu dokud mě síly a naděje neopustí.