Jakou politickou stranu?
Která strana nás zachrání? Který stranický program je ten pravý a ve které straně jsou ti čestní politici? Ne, strany ani straníci nám nepomohou. Ostatně nemají to ani v náplni práce.
Strana již z významu slova rozděluje – nutí nás rozhodnout se pro pravou, levou, středovou, nadstranickou, nestranickou a kdo ví jakou. Stranické uvažování vytváří hranice, na kterých posléze straničtí bitkaři rozrážejí hlavy svým sokům. Záměrně píši sokům, neboť jsou to rivalové o cíl společný. Tím cílem dozajista není naše blaho. Stranické funkcionáře především zajímá opium moci, finanční prospěch, popularita a v neposlední řadě jejich role. Ano, už je tomu tak – většina z nich je silně závislá na své herecké dráze.
V okamžiku, kdy člověk začne používat tu šedou paštiku, jíž nosí v hlavě, napadne ho, jestli strany v politice vůbec potřebujeme. Následná odpověď zákonitě překvapí – nepotřebujeme je. Ale kdo nám potom bude vládnout? Nu, měli bychom sebrat všechnu odvahu a přiznat si, že musíme vládnout sami a nenajímat si k tomu draze placený komparz vyvětralých malých piv. Kdo jiný ví lépe než my sami, co potřebujeme nutně, co počká a co je úplně pro kočku?
Takže jak na to. Za prvé potřebujeme změnit volební zákon a dokonce i samotnou ústavu (o tom, jak, budu psát v některé následující kapitole). Je třeba uzákonit, že voleným zástupcem může být pouze osoba fyzická a jakákoliv jiná varianta nesmí být přípustná. Současně s tím musí platit, že mandát nemůže být nikým na nikoho přenesen – mandát udělují výhradně voliči! Tedy v žádném případě není přípustné, aby se před našimi užaslými zraky neustále zjevovaly tragikomické figurky jako na loutkovém divadle. Vždy, když se svobodný člověk stane pouhým divákem vlastního života, jeho svoboda umírá.
Druhou, navazující změnou je forma voleb. V naší republice je 14 volebních obvodů. V každém obvodu by měly probíhat veškeré volební procesy zcela samostatně (nezávisle na ostatních obvodech). Zvolený zástupce lidu dostává mandát k předem stanoveným pravomocem (poslanec) s jednoroční ochrannou lhůtou. Po uplynutí jednoho roku může veřejně vystoupit protikandidát, vyvolat volby (v jednom ze čtrnácti obvodů) a pokusit se nahradit oponenta.
Třetím reformním krokem je počet poslanců, složení vlády a jejich vzájemná interakce. Počet poslanců je dán dvěma zástupci na každý obvod, tedy 28. Proč dvěma? Poslanecký mandát získají dva nejsilnější politici kraje, přičemž každý bude mít jeden rovnocenný hlas. Vláda bude sestavena z těchto 28-mi plus prezident republiky volený celorepublikově. Prezident získá mandát 14 hlasů – třetinu moci. Celkový počet hlasů vlády je 42.
Všichni poslanci a prezident musí tvořit vládu. I když si vzájemně mohou oponovat, bude každý člen vlády znát veškeré podrobnosti o projednávaných záležitostech. Hlasování 21:21 (pat) bude ukládat povinnost přerušit projednávání ostatních záležitostí a přednostně návrh přepracovat. Senát ani podobné další „komory“ nebudou zapotřebí, neboť kontrolu vlády budou provádět politici v krajích, čekající na chyby jednotlivých poslanců.
A strany? Nebudou zakázány ani nijak jinak potlačovány. Kdo bude chtít, bude se ve stranách organizovat i nadále. Jejich struktura se pravděpodobně změní a stranická moc bude pouhou kapitolou v učebnicích historie. Minulost se stane pro příští generace nepochopitelná, šílená. Myslím, že tak by tomu mělo být.