Čas
Při každém přešolíchání času středoevropského na čas letní a naopak dostávám návaly hněvu. Je to sice jen malá kapka, avšak kapka z jednoho velkého moře hlouposti a manipulace. Čas je užitečná věc, bez něj bychom tady patrně nemohli být, to jen lidé měli zase potřebu něco zneužít. A tak vynalezli hodiny.
Do průmyslové revoluce užívalo lidstvo svého času docela rozumně. Ráno vyšlo slunce, rolníci vstali na pole, po nich začali pracovat řemeslníci, pak úředníci, lékaři a nakonec vstával vládce (asi většinou kolem poledne). S blížícím se večerem někteří ulehli, jiní zapadli do krčem, šlechta se začínala bavit pitkami a hazardem. Idilka. No ne tak úplně a jak pro koho, podstatné však bylo, že čas byl čas a nic jiného. V létě se pracovalo klidně celý den, zimy náležely odpočinku. Počasí mělo rovněž svou váhu při rozhodování, co právě teď je nejlepší dělat nebo nedělat. Celý svět však změnil nový druh člověka - pan továrník s kapesními hodinkami.
Vynález hodinového stroje ovládl miliony životů jako nějaké kouzlo. Do práce musí člověk přesně v tolik a tolik, vlaky přijíždějí a odjíždějí na minuty, se svými přáteli se setkáváte podle budíku, ale co je hlavní, TV pořady mají svůj přesný program! Tak nějak dnes fungujeme. A nemáme pořád na nic čas. Stále něco nestíháme. Je jedno, jestli slunko v létě vychází brzy, nebo je ho jenom troška uprostřed zimy. Hodinový stroj takovéto změkčilosti nezajímají.
Až budete někdy meditovat nad tím, proč v určitých chvílích propukají chřipky a jindy ne, nezapomeňte brát v úvahu čas. Kdy jindy si virus pošmákne na vašich vnitřnostech, když ne zrovna ve chvíli, kdy vstáváte uprostřed noci, tlučete se po mraze, pak civíte spoustu hodin do světla zářivek a zase úplně po tmě padáte polomrtví do postele. Není moc vyvolených, kteří nepodléhají tomuto rytmu, pravidelnému a přesnému tikotu hodin. Pro krtky a horníky má hodinový stroj smysl, pro pana továrníka také, úřady a politici přesný čas úplně zbožňují. A my ostatní (většina) poslušně fungujeme.
Myslím, že by bylo fajn trochu přepsat pravidla. Podle ročních období bychom mohli docela snadno změnit třeba délku pracovní doby. Alespoň pro začátek. Byl by to takový jednoduchý pokus, který by prověřil, zda by bylo lidem lépe. Možná bychom zjistili, že uděláme těch potřebných věcí víc, než teď, a třeba i kvalitněji. A co teprve ta spousta volného času, co by zbyla. Mohli bychom stihnout zrovna ty věci, na které nemáme po kdy. Třeba číst zajímavé knihy, poslouchat vyprávění druhých, pozorovat svět kolem sebe... a přemýšlet. Přemýšleli bychom o všem možném a tak by nás už neobelstil kdejaký politik nebo reklama. Mohli bychom toho moc. Zatím však nemáme čas.