Vůdce
Hezké slůvko, což? Jeden chlápek si tak říkal bez přívlastků, dnes máme vůdce politické, ekonomické, náboženské - vůdce prostě na všechno. Kam až může tento trend pokračovat? No raději nechci domýšlet. Máme krizi finanční, morální, krizi zdrojů a prý i krizi elit - vůdcovství. Asi to tak už bude... díky Bohu.
Všechna stáda svého vůdce potřebují. Když nejsilnější býk zavelí, všichni ostatní se vrhnou k novým pastvinám nehledíc nalevo napravo. Běda těm, kteří se včas neodklidí z jejich směru. Stádo roste, spásá stále víc pastvin a plíživě dospívá do bodu, kdy nastane zlom. Už není víc trávy. Aha, řekne si stádo, teď potřebujeme nového vůdce. A hledá a hledá a nachází jen podvodníky či prázdné utěšitele. Co se to děje, podivuje se stádo, copak už není nikdo, kdo by nás zachránil? Není. Žádný vůdce totiž nikdy nikoho nespasil.
Být vzorem hodným k následování znamená být pouze učitelem. Nic víc. Veškeré změny musí žák uskutečnit výhradně vlastními silami. Zodpovědnost za svoje vlastní činy nelze nikomu odevzdat. Protože to stádo odmítá pochopit, hladoví a nebo skočí přímo do propasti, kam jej poslal nějaký podmanivý hlas.
Lidská společnost s celou svojí nejvyspělejší civilizací stojí na zásadním přelomu evoluce. Očividně jsme dosáhli hranice, odkud již nebude nadále možné jako stádo pokračovat. Kvantitu (masovost) vystřídá kvalita. Industriální epocha dala člověku mnohé poznatky a je na čase jít dál. Čeká nás rozvíjení osobitosti, všestrannosti, komplexního poznání (vědění). Všichni ti, kteří se pokusí zachovat systémy minulosti, zaniknou. Ne proto, že by byli zničeni těmi silnějšími, zničí se vlastní nepřispůsobivostí na změněné prostředí. Tvrdím, že nemá smysl starý svět opravovat, neboť naše budoucnost může být daleko lepší, než jakákoliv minulost, která kdy byla.
Až zase uslyšíte řeči o vyprázdněnosti politiky nebo o nedostatku elit, vzpomeňte si na onoho politika, který zakládal tisíciletou říši. S odstupem času lze spolehlivě konstatovat, že on tím vysněným vůdcem skutečně byl. Dal lidem vše, po čem toužili, a nejenom německým národem byl za to zbožňován. Nakonec to pak pokaždé dopadá tak, že být stádem se až krutě nevyplácí.
Ve stádovitě organizované společnosti vždy existuje skupina lidí, jejichž nejvyšším zájmem je hájit a udržovat status quo. Tyto strážce poznáte snadno, napadají totiž každou snahu o individualismus. Být jiným znamená v jejich očích ten nejtěžší hřích. Nenechejte se tím však odradit. Je to pouhá zkouška vašeho charakteru, pouze jedna zkouška z mnoha. Není vůbec pravdou, že individualismus společnost rozkládá nebo ji dokonce ignoruje. Právě naopak. Mít osobité názory a svoji vlastní cestu přináší prospěch všem. Pouze vyzrálí jednotlivci mohou tvořit nové hodnoty, dohody či myšlenky. Jsou ochotní ke kompromisům a ústupkům. Nastalé potíže řeší pružně a rychle. Respektují práva a názory druhých, odmítají principielní donucovací prostředky. Individualismem není pubertální chování, které si na osobitost pouze hraje. Není jím ani nesnášenlivost. Takovými necnostmi se projevuje právě stádovitost.
Býti samostatným je vždy nelehké. Ovšem tak je to dobře. Pouze těm, kteří se nezaleknou obtížnější cesty, bude patřit budoucnost. Jsem rád, že žiji právě v této epoše přeměny, neboť zítřek umožní rozvinout potenciál člověka v doposud nepoznané míře. Není tedy důvodu podléhat mainstreamové panice, marnosti a strachu. Pojďme se raději těšit na nově nabytou svobodu lidského ducha. Na klid a čistotu lidského života. Myslím, že takový stav prospěje i mnoha dalším druhům obývajícím tuto krásnou planetu, nejenom člověku.