Jak se osvobodit
Mysl je pro člověka tím nejdůležitějším faktorem svobody. Pouze náš „pocit“ nás informuje o spokojenosti/nespokojenosti s naším životem. Tvůrci současného moderního zpravodajství si tuto skutečnost uvědomují velmi dobře. A nejenom oni. Celý gigantický zábavně-reklamní průmysl sleduje tentýž jednotný cíl – zaujmout mysl mas takovým způsobem, aby uvízla v sítích falešných (povrchních) hodnot.
Motivy, proč existuje tato snaha ovládat globální myšlení, jsou rozmanité, vedou však vždy k jedinému – prodat podvodnou politiku, výrobky chabé kvality, náboženská dogmata etc. Metody, jak se od tohoto ovlivňování osvobodit nejsou náročné na pochopení, ta náročná část spočívá v naplnění, uskutečnění. Takže jak začít...
V první řadě je nutné zbavit se závislosti na zpravodajství nulové informativní hodnoty. Televizní, novinové či internetové aktuality, články statě a diskuse v naprosté většině přinášejí „fakta“ překroucená do podoby nepoužitelného balastu. Mediální průmysl chrlí dvacetčtyři hodin denně změť skutečností bez snahy o vysvětlení, co se vlastně děje/stalo a proč. Není ani tak podstatné, nakolik se autor skutečné zprávy mýlí. Čtenář/divák nakonec vždy sám rozhodne, jaké názory přijme za vlastní. Současný problém spočívá paradoxně v informovanosti nedostatečné. Nevíme, co se opravdu děje a to nás děsí.
Takže jsme odhlásili novinové předplatné a vyhodili televizi. Co dál? Odkud k nám ty opravdové informace přijdou? Nepřijdou. Chceme-li načerpat vědění, bude to stát nějaké úsilí. Nejsnazším prvním krokem je naučit se vyhledávat na internetu. Nevýhoda spočívá v nezměrné kvantitě toho, co lze nalézt. Stojí mnoho času a přehmatů, než člověk nalezne hodnověrné informace. Na druhou stranu tento čas není promarněný, neboť aktivní prosévání bystří mysl a učí trpělivosti.
Daleko výživnějším zdrojem znalostí je však stará dobrá literatura. Abych byl přesný literatura odborná a kvalitní beletrie. Je vážnou chybou nečíst takové knihy, neboť obsahují ryzí zlato lidského poznání, i když na první pohled se jeví býti zcela nudnými. A nehovořím právě o knihách ryze současných, ale především o těch, které čítávali již naši dědové. Nahlížet dnešek očima předků je jednou z nezbytných schopností, již si nemůže vzdělaný (svobodný) člověk dovolit postrádat.
Zvláštní kapitolou na cestě hledání svobody je kinematografie. Filmy jsme doslova zaplaveni. Každoročně sledujeme udílení rozličných filmových ocenění, v populárních časopisech čteme o osudech filmových hvězd, necháváme se unášet vizuálními efekty na filmovém plátně, až se tají dech. Ať chceme nebo ne, naše podvědomí považuje tyto vjemy za znalosti. Avšak jaké ryzosti tyto znalosti jsou? Zraky milionů vzhlížejí k lesku hollywoodských hvězd, hvězdy dokumentárního filmu živoří na okraji veřejného zájmu. Doporučuji každému znovu přehodnotit, jaké filmové tvorbě dává přednost a proč. Možná právě filmová pasivita je tím, co vás drží v zajetí pozlacené klece.
Posledním mě známým faktorem na cestě k osvobození se jsou převzaté zkušenosti/dovednosti. S tempem zrychlování vědeckotechnické revoluce zrychluje i naše osobnostně-lidská degenerace. Stále menší procento lidské společnosti přejímá znalosti předchozích generací. Množství učených hlupáků oproti tomu narůstá. Tituly před i za jménem se staly důležitější, než skutečné schopnosti. Mladí nenaslouchají starým. Stáří se stalo něčím opovrženíhodným. Přitom neexistuje pro člověka nic cennějšího, než draze vykoupené životní zkušenosti, jež si dokážeme předat.
Na závěr mi nezbývá, než položit otázku: „Chcete i přesto všechno být svobodní?“ Pokud ano, buďte si jisti, že budete muset zaplatit nezměrným svým úsilím a odhodláním.