Chuť moci
Každého konspiračního teoretika tahle otázka samozřejmě napadla, o tom není pochyb, myslím si však, že napadla i některé spořádané občany, kteří by chtěli ochutnat trochu víc. Tento článek bude tedy více méně osvětový, pro zasvěcence nic nového.
Otázka: Kdo řídí svět? Odpověď: Přírodní zákony. Fajn, kdo tedy řídí ten svinčík, jež se zove lidská civilizace? To už je lepší. Odpověď zní: Lidská slabost. Proč slabost, nerozumím? Protože silní lidé nepotřebují, aby jim kdokoliv jiný vymýšlel práci, zábavu a co si mají myslet. Kdo jsou ti "oni"? Jsou to dědicové prastarých rodových linií i několik přizvaných nováčků. Jsou vychovaní k moci. Mají znalosti, jak probudit v člověku nejhorší pudy a touhy a obrátit jedince navzájem proti sobě. Tvoří a udržují celospolečenskou paranoiu, komplikovaný kastovní systém, který má otroka udržovat pod vlivem majitele. Otroctví nikdy neskončilo, pouze se změnily kroje, zvyky a panorama okolí.
Jak je to možné? Stačí k tomu závist, hamižnost a falešná spravedlnost. Aby to celé fungovalo, musí mechanismus udržovat sám sebe. Jedni dohlížejí na druhé a naopak, hlídají se, odsuzují, trestají. Pouze občas je třeba zasáhnout a pozměnit parametry. Že je to příliš jednoduché? Lidé by si všimli? Jednoduchý je princip, provedení obsahuje milion odlišností, nuancí. Záleží na tom, z jaké perspektivy divák na dění nahlíží. Většinou má běžný občan příliš malý odstup, jeho vnímání je otupeno pasivní zábavou, nepřetržitě někdo otravuje se složenkami, úvěry, daněmi, reklamou etc. Otroci sami sebe navzájem drží pod krkem. Kdo i přesto ze zaběhlého kola vypadne, stává se nepřítelem číslo jedna. Zapomeňte na teroristy či na hrozbu z Ruska. Nejhorším zločinem v západní civilizaci je být sám sebou.
Nejlepším způsobem, jak očividnou pravdu skrýt, je vystavit ji všem na odiv. Natočit film Matrix a kochat se. Obdivovat záludnosti onoho světa, mít na chvíli strach o hrdiny příběhu, nechat se uchvátit technickým zpracováním. A nakonec se potěšit myšlenkou, že na takovém děsivém místě nežijeme, protože jde přeci o fikci tvůrců filmu. Takovou zábavu společnost vyžaduje. A oceňuje. Oproti tomu dokumentární film o nakládání s odpadky Oskara nikdy nedostane. Naopak se velmi často rozpoutá veřejné pranýřování onoho díla i tvůrců.
Nenechejte se zmýlit. Tohle všechno není samovolný chaos způsobený nedokonalostí lidského rodu. V přírodě nic takového neexistuje. A člověk NENÍ výjimkou. Do aut netankujeme benzín proto, že by to bylo naše nejsvobodnější rozhodnutí. Můžeme využít pouze takový zdroj energie, jež nám je dán k dispozici. Ropa splňuje požadavky lidských vládců naprosto perfektně: Těžit ji nemůže jen tak leckdo, nachází se v omezeném prostoru, který je snadné kontrolovat, o distribuci rozhodují politici a nevolení úředníci. To, že se v ropě nachází spousta energie je jen bonus navíc. Jezdit na zemní plyn je daleko účinnější, uhlí je zase snadněji dostupné. Elektromobil měl být jediným přípustným vozidlem ve městech již před desítkami let. A byl by, pokud by opravdu záleželo na vůli uživatelů. Potíž je v tom, že snaha učinit lidský život příjemným a bez rizik bere moc z rukou otrokářů a vrací ji lidem.
Když se všichni spojíme, můžeme se osvobodit! Ne. Snad na chvíli, ale v principu ne. Každá revoluce odezní a zbudou jen zklamané naděje. Chvilkový vzdor je opojný a bývá uťato pár hlav. Někdy i vinných. Jenomže potom nadšení vyprchá. Je totiž třeba spousty práce k tomu, aby vznikl dobrý, spravedlivý, bezpečný a vůbec bezva svět, kde by byla radost žít. Nechuť tvořit je bohužel pro většinu lidí chronická, neléčitelná nemoc. Nevím proč a ani nevím, zda je to tak špatně. Je to jen fakt. Fakt z tohoto faktu vyplývající je, že nějaké malé procento lidí tvořivé je a že je to jejich nezbytná životní potřeba. Ti, o nichž jste možná slyšeli, jsou uzavřeni v pozlacených klecích, v nichž snášejí zlatá vejce korporacím. Ti, o kterých nikdo nikdy neslyšel, dospěli ještě dál. Vládci velmi rádi vypouštějí na svět nové televizory, telefony a podobné blbosti. Zásadní objevy tají. Jak by mohli? Snadno, zvládlo by to i dítě. Příklad: Igor Jsempodivín objeví frekvenci, při které se molekuly vodíku oddělí od kyslíku. Vstupní energie je pouze hrnek vody a elektronicky řízený sonar na devíti voltovou baterii. Výsledek je ohromující. Získaný vodík můžeme zužitkovat s tisícinásobným výkonem. Geniální. Igor Jsempodivín samozřejmě objev paranoicky tají, takže málokdo vůbec tuší, že vynález existuje. Jednoho dne však Igor Jsempodivín vyrazí v důkladném přestrojení na patentový úřad. Tam nechá všechny výsledky své práce a za pár týdnů, jaké to štěstí, obdrží patent! Přesně v tu chvíli mu na dveře zabuší nějací cizí chlápci a při hrnku náhražkové kávy podepíšou smlouvu s dlouhými čísly v obsahu. Pan Igor bude žít životem bezstarostným až do konce svých dní. Jenomže svědomí hlodá. Ubíhají léta a geniální vynález doposud nespatřil světlo světa. A tehdy učiní Igor Jsempodivín osudovou chybu - pokusí se vynález zveřejnit na YouTube. Umře velice náhle. Z tohoto krátkého příběhu plyne ponaučení, že kdo chce opravdu prospět společnosti, nezkouší se napakovat přes patenty.
A tak by bylo možné popisovat mnohé další jednoduché principy, jak ovládat dav. Není k tomu třeba žádné vysoké vzdělání ani vzácné geny. Stačí se buď dobře narodit a nebo mít "talent". V nejvyšších společenských kruzích prostě nikdo nepochybuje o své absolutní nadřazenosti. Děti z těchto kruhů mají přísnou výchovu a kontrolu, což mimo jiné i znamená, že jsou uchráněny od masmediálního vymývání mozků. Ale daleko zajímavější je mít talent. Takový mladý člověk se nahrne do života s maximální podporou rodiny a vstoupí do některé z veřejně prospěšných institucí. Brzy pochopí, že aby plně rozvinul své schopnosti, musí připravit lidi o kontrolu nad vodovodem, kanalizací, plynovodem apod. Vše připraví tak, aby privatizace veřejného bohatství proběhla rychle a neodvolatelně. Dostavuje se finanční bonus, je možné státní správu navždy opustit a užívat si. Ovšem to ještě není konec štastných dní. Brzy zaklepe na dveře vážená návštěva a přizve obratného šikulu do vyšších kruhů. A to je asi největší výhoda vládců - umějí se spolčovat. Pekař, řezník, truhlář a zubař z jednoho města se v hospodě sejdou spíš náhodou.
Ovládání mas není v principu nic složitého. Pokud by bylo, žádná konspirace by se nekonala. Vždyť i sami vládcové musejí soupeřit mezi sebou, hlídat se navzájem a vůbec být ve střehu. Mezi dravci si jedna šelma nemůže být jistá nikdy. Masy je snadné ovládnout proto, protože otroci se svobody vzdali. Žijí již pouze pro různé výhodičky a slevy v supermarketech. A s tím nemůžu nic udělat. Nemůžu vyvolat lidové povstání sebeuvědomění si či sebeúcty. Nemůžu nikoho přinutit číst dobré knihy a zakázat špatné filmy. Spasení lidstva je pouhou pošetilostí. Obracím svoji pozornost k jednotlivcům. K lidem tvořivým, roztroušeným v podhoubí, ke zcela nenápadným jedincům, jež vědí, jak přežít. Jestli čtete tento text, možná k nim patříte. A pokud ne, kdo ví, co se stane zítra. Možná opustíte stádo, budete bloudit a bojovat se svými strachy, až najednou potkáte někoho výjimečného, kdo vás hodně naučí a stane se vám přítelem.
Existuje jediná cesta na změnu a to je ta tvoje. Cesta tvojí osoby. Jedinečnost. A na scénu vyráží démon vůbec z nejsilnějších - superzabiják ego! Nejspíš jste to slovo zahlédli v knihách, v oblíbeném časopise, možná při náboženských setkáních. Jak už bývá tradicí, stala se z onoho slova společenská nadávka. Povrchní výčitka "jsi egoista" má prý znamenat, že adresát udělal něco opravdu fuj a pokud se honem nepolepší, nepromluví s ním už ani vrata od chlíva. Ve skutečnosti je tohle slovo zneužité jako mnohá jiná slova. Ego je součástí každé lidské bytosti a ve zkratce vyjadřuje člověčí chápání světa kolem. Chceme-li posuzovat, co je a co není dobré, bez ega se neobejdeme. Chceme-li míti nějaký společenský vztah, ego u toho nemůže chybět. Ego nám dává vědomost, jeho prostřednictvím poznáváme a bez něj bychom nedokázali naplánovat ani výlet na Říp. Jenomže celospolečenská propaganda nás egem děsí. Znovu a znovu odněkud vylézají pomazaní guruové a hlásají boj proti egu. "Rozpusťte ego! Milujte a rozpusťte se v lásce! Zahoďte vše, čím jste, a staňte se bezcharakterní hmotou valící se za světlem!"... a tak dále a pořád dokola. Povědomé, že? Tak až zase podobné chytrosti zaslechnete, utečte rychle a daleko. Strašáků už je na světe víc než dost.
Docela chutná je i průpovídka "atomizovaná společnost". Má to prý znamenat, že jedinci se jen pramálo zajímají o sebe navzájem. Údajně jde o zásadní znak naší pochroumané epochy. Když se nad tímto tvrzením zamyslím, docházím opakovaně k závěru - jaká to úděsná pitomost. Lidé kopírují módní styly, účesy, životní styl, nákupy a vlastně všechno, co mě napadá, jako by to bylo nejvyšším možným posláním. Jenom povrchní pohled? Je snad konzumní většina více, než povrchní? A co nemateriální úroveň? Mají lidé atomizované myšlenky? Myslí každý na něco jiného? Samozřejmě, že ne. Originalita je skutečná vzácnost. A co neschopnost všeobecné dohody například v politice? Vypadá to sice jako chaos, ale je to jen míchání guláše v hrnci. Z pohledu vařečky se pořád něco děje, obdobně i z pohledu guláše. Z pohledu kuchaře se ale žádný chaos neděje. Záleží na vzdálenosti, ze které je realita nahlížena. Tak proč vůbec tuhle frázi omýlám? Téma je mechanismus moci. Komu by prospělo vytvářet zmatek v pojmech, ohýbat je a dávat jim podvodný význam? Vládnout, mimo jiné, znamená stavět strašáky na každém rohu. Jako elektrický ohradník kolem pastviny. Proud není pro zvířata nebezpečný, jenom je zastraší. Postavit opravdový plot by bylo příliš nákladné až nemožné. Newspeak podle Orwella není pouhou fikcí.
Peníze hýbou světem a je to samozřejmě nesmysl. Peníze hýbou pouze lidmi. Když hodíte delfínovi stodolarovku, salto vám neudělá. Delfín slyší na rybu. Peníze jsou mocný nástroj a mocní je potřebují pouze k tomu, aby nás ostatní donutili k věcem, jaké bychom jinak neudělali. Žít svobodně a používat přitom peníze nelze. Snad si to dnešní ekonomičtí reformátoři uvědomí a napřou své úsilí smysluplněji.
Jak tedy vlastně vypadají ti, jimž patří moc nad našimi hlavami? Jsou to muži v dokonalých oblecích plížící se po ulicích v dlouhých limuzínách? Mají nějaká odlišovací znamení, řeč, chování? Nakolik se podobají hercům ve filmech? To vědí jen oni. Nic je nenutí opuštět bezpečí svých úkrytů. Snad jen v případě, kdy zatouží po skandování mas. Zvrácené? Ani ne. Většina z nás, dnes prostých občanů, by zítra jako diktátor v sobě probudila pěkně vzteklou bestii. Proč to tak je netuším, ale jde o fakt zjištěný různými pokusy na lidech. Tou dobrou zprávou je, že určité procento egoistických individualistů těmto slabostem nepodléhá. A tím jsem se dostal na konec zápisků o mocných lidech a světové konspiraci. Slabost je alfou a omegou, proč a kdo bude vládnout, proč a kdo bude ovládán. Obě strany jsou nakonec ve stejném kolotoči beznaděje. Podivíni a snílkové, vysmívaní zatracenci společnosti přežijí. A právě o přežití je i můj zápisník. Nuže hodně štěstí.