Strategie změny
Po dlouhou dobu jsem si kladl otázku, zda je vůbec možné oslovit širší veřejnost myšlenkami na změnu. A přiznejme si, je toho třeba. Je sice skvělé uzavřít se v malé komunitě či dokonce na své osamocené farmě v osvícené soběstačnosti, jenomže to může fungovat pouze do okamžiku, kdy na hranici mého pozemku stanou buldozery těžařské společnosti nebo až za kopcem vyroste tepelná elektrárna. Životní prostředí je systém spojitý, čož nějakou společenskou dohodu pro dlouhodobé přežití vyžaduje.
Mnohokrát již zazněla otázka: Řekni mi, jak to udělat? Jak lidi přimět přemýšlet dál, než k příští výplatě, než k věcem, které si chtějí koupit? Uspokojivou odpověď jsem od druhého člověka neslyšel. A to již sleduji intelektuální debaty o potřebě zásadní změny dlouho. Metoda je přitom až dětinsky prostá. Vašeho souseda, kolegu, známého nebo i jen náhodného kolemjdoucího nezaujme nic jiného víc, než-li váš osobní úspěch. V materialistickém světě je vidět tento mechanismus všude. Soused si pořídil nový automobil, daří se mu, je úspěšný. Od toho okamžiku se stává myšlenka na vlastní nový vůz dotěrnou až neodbytnou. Stejným způsobem zpopularizujete cokoliv. Předveďte úspěch.
Jedním z hlavních cílů změny společnosti ve prospěch planety je znovunalezení kladného vztahu k půdě. Je zbytečné uspořádat plamennou přednášku na téma permakulturního zahradnictví, neboť jen kvůli vašim řečnickým dovednostem si asi nikdo svůj anglický trávník nerozkope. Daleko pádnějším argumentem bude, pokud vy sami na zahrádce pěstujete rozmanité zdravé plodiny, což ve výsledku přináší i nemalé finanční úspory. Navíc, pracujete-li správně, vyhnete se i mnohým civilizačním nemocem, čož by na vás rovněž mělo býti patrné. A vězte, že zdraví je dosti pádným argumentem k tomu, aby mnozí přehodnotili své zažité zvyky.
Jiným příkladem je užívání ručního nářadí tam, kde je v současnosti obvyklé zacházet se stroji. Záhony poryjte rýčem namísto motorovým pluhem, dřevo na otop pořežte obloukovou pilou, k drobnému kutilství přestaňte shromažďovat nejnovější akunářadí etc. Rozvíjejte naopak znalosti a dovednosti, které posléze neváhejte učit i ostatní. Není lepší reklama pro zdravý životní styl, než lidem ukázat, jak krásné a současně efektivní může být obejít se bez zplodin motorové pily nebo travní sekačky. To je onen magický první krok, jak zaujmout. Ukázat praxí.
Je jistě záslužné pořádat veřejné prezentace o tom, co který úžasný myslitel na druhém konci planety vynalezl, avšak publikum bude nevalné, a hlavně nehojné. Úspěšná praxe vydá za tisíc slov. Vyučujte příkladem. A pokud ani přesto vědomí davu neovlivníte, nepropadejte pocitům marnosti. Stačí jediný zapálený učedník, z něhož se časem učitel národů zrodí.
Závěrem ještě zmíním kritiku na můj prý zpátečnický způsob uvažování. Není údajně smysluplné vracet se někam do středověku a znovuobjevovat přežitky. Budoucnost má patřit super technologiím, kde již nebude lidské práce zapotřebí. Jenomže co pak udělá člověka lepším? Blahobyt a bezstarostnost? Ruce jemné jako papír? Jak si bude vážit jídla, když pole či hydrofobní farmu uvidí jen z dálky někde za oknem? Nějak tuším, že nejvyšším morálním kreditem lidstva nebude rozpustit lidství v technologiích, ale odmítnout je. Ne zcela a bez rozmyslu, avšak tak, aby nás neoslabovaly v tom, v čem máme sílit.